Blbec k večeři
Někdo má rád k večeři kvalitní víno a někdo zase kvalitního blbce…
O inscenaci
„Kde blb, tam nebezpečno.“
O pravdivosti tohoto citátu se na vlastní kůži přesvědčí Pierre Brochant, který za svou škodolibou zábavu – vysmívání se „blbcům“ – zaplatí víc než draze. A možná i pochopí, že François Pignon nemusí být až tak velkým blbcem, jak si sám myslí.
Bohatý a úspěšný nakladatel Pierre Brochant se považuje za inteligentního člověka. Spolu se svými přáteli se však pravidelně oddává opravdu zvláštnímu druhu zábavy – pořádají totiž večeře blbců. Každý má za úkol přivést co možná největšího „blbce“ a celý večer si z něj utahovat. Čím větší blb, tím větší zábava.
Tentokrát se Pierrovi podaří ulovit „blbce“ světové třídy. Do cesty mu přijde účetní François Pignon, který na první pohled působí jako nekorunovaný král všech blbců. Je totiž nesnesitelně otravný a neuvěřitelně přihlouplý. Jenže co čert nechtěl – v den konání večeře si Pierre na golfu poraní záda a musí setkání odvolat. Jenže pan Pignon už je na cestě.
Jeden večer, jeden pařížský byt a jeden „blbec“ na večeři. Je jisté, že Pierre na tuto noc nikdy nezapomene. Protože kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. A kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
Divadelní komedie, která dobyla svět
Jedná se o mimořádně úspěšnou divadelní hru francouzského dramatika a filmového režiséra Francise Vebera. Premiéra se uskutečnila 18. září 1993 v pařížském Théâtre des Variétés. Kritici oceňovali zejména brilantně vystavěné gagy, vtipný scénář, ale také hlubší myšlenku a pointu, která hrou prostupuje.
Úspěch na jevišti byl tak velký, že si doslova říkal o filmovou verzi. A ta skutečně přišla. Blbec k večeři (Le Dîner de cons) měl francouzskou premiéru 15. dubna 1998 a zaznamenal obrovský úspěch. Stal se druhým nejnavštěvovanějším filmem roku ve Francii – hned po Titanicu. Dnes patří k opravdovým klenotům francouzské kinematografie.
Popularita příběhu se rozšířila i za hranice: v roce 2010 vznikl americký remake, i když nedosáhl úspěchu originálu. A dokonce i Bollywood si vytvořil vlastní verzi této komedie.
Francis Veber – na co sáhne, to promění ve zlato
Francis Veber je korunovaným králem francouzské komedie. Celosvětově uznávaný dramatik a filmař, který se od začátku své kariéry zaměřuje především na humor.
Mezi jeho nejslavnější filmy patří například Hračka, Uprchlíci, Otec a otec, Drž hubu nebo Velký blondýn s černou botou. Velmi často spolupracoval s Pierrem Richardem a Gérardem Depardieuem, s nimiž vytvořil ikonické filmové dvojice.
Za scénář ke komedii Klec bláznů (La Cage aux folles) byl dokonce nominován na Oscara.
Jeho tvorba je typická kombinací jemného humoru s lidskostí – i když se postavy dostávají do směšných situací, vždy v nich zůstává kus opravdového člověka.